Tak tím to vše začalo. Co začalo tentokrát? Začal čas, kdy jsme přestali chodit každý den do školy. Když jsme se to dozvěděli, tak to vypadalo, že budeme mít nějaký čas prázdniny! A prázdniny jsou prima, protože společně s rodiči jezdíme na výlety a na dovolenou a hrajeme si a spíme si, jak se nám chce. Žádné vstávání a ranní hry na honěnou. I když hry na honěnou máme rádi! Ale po ránu? No, tak prázdniny tedy opravdu nemáme. Ale rodiče mají celý den nás! A my máme doma celý den rodiče! Někdo maminku, někdo tatínka, někdo oba a někteří z nás si užívají více času s babičkou a dědečkem, protože bydlíme všichni v jednom domě. Nejezdíme sice na dovolenou, avšak chodíme spolu na procházky do lesa, pracujeme na zahradě, společně snídáme, obědváme a večeříme a teď přijde ten rozdíl, my se také společně doma učíme! Někdy se mi zdá, že je toho na mámu a tátu hodně, protože oni z domova i pracují. Hlavně na začátku to pro nás všechny bylo nezvyklé, takové auto v záběhu. Nyní už jezdíme jako formule, hlavně rodiče. A my vlastně také! Paní učitelka se nás teď na konci měsíce dubna ptala, jaké úlohy nám za ten čas přišly zajímavé, co nás těšilo, co nového jsme se dozvěděli. A když nám poslala dopis o tom, co jsme odpovídali, tak to se určitě všichni divili, kolik toho všeho je. Skvělé na tom je to, že každého zajímá něco jiného. Někteří z nás moc rádi poslouchají. Samozřejmě nemyslím, že posloucháme bez mrknutí oka úkoly od dospělých, nýbrž všelijaké příběhy a pohádky. To máme moc rádi. Ovšem zpět na začátek a pěkně popořádku.
„Haló! Je tu někdo?“ je knížka od Josteina Gaardera, kterou nám paní učitelka ještě ve škole začala číst. Abychom dlouho nečekali na pokračování, tak nám ji předčítala a nahrávky posílala. My jsme nejenom poslouchali příběh o Jáchymovi, Mikovi, jejich povídání o vývoji života, o vesmíru, ale také jsme se pokoušeli předvídat pokračování příběhu, kreslili jsme kluka Miku podle své fantazie a také jsme doplňovali slova v textu. Taková kontrola poslechu. Já si myslím, že chybějící slova jsme museli uhádnout všichni. Vždyť to bylo tak zajímavé a jasné! Rozhodně všichni zpěváci si užili písničkový týden. Poslouchali jsme písničky Petra Skoumala s texty Emanuela Frynty, Jana Vodňanského, ale také písničky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Pochopitelně to neznamená, že jsme si jen tak poslouchali. S písničkami, kromě důkladného čtení některých textů, vždycky souvisely nějaké úlohy na přemýšlení. Písnička „Kolik je na světě“ otvírala vyprávění o Zemi, světadílech, o Slunci. Ukazovali jsme si i astronomické symboly Země a Slunce. Protože se v symbolech objevuje kruh, tak jsme pak papírový kruh skládali z rozstříhaných částí. Takových různě rozstříhaných kruhů jsme měli pět. Představte si, že jeden náš kamarád skládal rovnou všech pět kruhů najednou. Rozsypal si před sebe 26 různých dílků a než byste řekli švec, tak je složil. S písničkou Sandály jsme trénovali pravou a levou stranu a taky trochu světové strany a mapy a precizní zakreslování do čtvercové sítě podle šipek. V básničce Liška jsme hledali rýmy. Jenže v ní se také psalo, že liška je ostražitá, že se vším počítá a že prý snad studuje matematiku! Tak to jsme nemohli zůstat pozadu. Počítali jsme verše, sloky a hledali jsme k tomu počítání nějaký fígl, nápad. Jak to spočítat chytře! Také jsme počítali měsíce v roce. Ale to už je jiná písnička. Zpíval nám ji Jiří Pavlica a Hradišťan. My jsme si rozstříhali kartičky, k názvům měsíců nakreslili obrázky, skládali kartičky do správného pořadí a také hráli pexeso. Pexeso hrajeme i matematické! A řešíme matematické karty, počítáme korunky a přemýšlíme nad tím, za kolik můžeme nakupovat. Na konci písničkového týdne jsme se posunuli od čísla dvanáct k číslu třináct. A začali jsme čarovat. Tak trochu v básni Josefa Kainara a tak trochu matematicky. ABRAKADABRAKA. Můžete to zkusit také. Z jednoho slova tvořte dvě, použijte k tomu všechny spoje do 13, dokud nevytvoříte zase slovo jedno. To je rébus, co? Četli jsme, počítali a čarovali dohromady! Na konci už byli rodiče rádi, že jdeme ven. Všichni! S písničkou Divoká Šárka! Čas před Velikonocemi jsme měli barevný. A to se hodí. Paní učitelka nám posílala nahrávky knížky Duhové pohádky od Daniely Fischerové. V tom týdnu jsme také dělali pokusy podle knihy Malý vědec. Tvořili jsme duhu, používali jsme cukr a mýdlo jako pohon, psali neviditelný dopis a slyšeli jsme zvonit zvony pomocí vidličky, provázku a hrnce. V dalším týdnu jsme si užívali jazykové hádanky v básničkách z knížky „Máš nadání na hádání“ od Zuzany Pospíšilové. Je nás hodně, které to baví! Řešení vznikne záměnou písmenek ve slově. Nebo se ve slovech ukrývají další slova. Nebo se písmenka jinak uspořádají a z jednoho slova je rázem jiné slovo. Nebo jsou řešením slova, která se čtou dopředu i pozpátku stejně, palindromy. Také pravidelně píšeme. Už budeme umět všechna písmenka. To je třeba! Co kdybychom si o prázdninách začali psát deník? A učíme se anglická slovíčka v anglických písničkách. A když máme hlad, podíváme se na hodiny. Poznat čas na hodinách, to se taky učíme, a tak zjistíme, že je čas jídla. Otevřeme knihu s recepty, sami si nějaký recept přečteme a vaříme! Pak přichází siesta. A posloucháme hudbu. Karneval zvířat. To není jen tak. Po názvech skladbiček pátráme podle slov z diktátu, podle hádanek, podle popisu, skládáme origami, sportujeme. Skladbu Klokani jsme po skákání po pokoji sem a tam poznali každopádně! Když jsme si postupně poslechli všechny skladbičky, tak nám paní učitelka říkala, že jsme trochu muzikologové, trochu zoologové a že z nás budou ještě trochu kartografové. Víte proč? My jsme si totiž tvořili svůj vlastní orientační plán návštěvy zoologické zahrady v Praze! Nejdříve jsme si vytiskli kartičky. Na kartičkách jsme měli natištěné názvy některých skladbiček. My jsme k nim psali slova vázaným písmem. Také jsme si psali svoje kartičky s názvy zvířat, která bychom chtěli při návštěvě zoo rozhodně vidět. A pak už nezbývalo nic jiného, než karty správně umístit a propojit podle mapy. A kdo chtěl, tak si zoo dotvořil. Naší spolužačce zoologická zahrada v Praze nestačila. Ráda by si totiž pohladila rejnoky, takže nutně musela dokreslit dálnici D1! Potřebuje se dostat do zoo ve Zlíně. Pokud se chcete podívat, jak to některé z nás nadchlo, tak si prohlédněte fotografie. Povídání a všechny informace o zvířatech byly zajímavé. Naše kamarádka byla moc ráda, že už ví, že slon je veliký a když hledá potravu, tak je tichý. A to je jednou jistota. Vždyť ho máme ve třídě, tak to musíme vědět. Jak to tak píšu o naší třídě, tak ještě musím napsat, že se už moc těším, až se tam sejdeme. Úplně všichni! Těším se na kamarády. Těším se do školy! Možná proto nám teď paní učitelka předčítá knihu Daisy Mrázové „Haló, Jácíčku“. Je to totiž knížka o velikém přátelství.
Fotky zde
Všichni z I. C Vás zdravíme a přejeme Vám hodně zdraví, hodně humoru a hodně lásky! A paní učitelka moc děkuje rodičům!